Princip zapojení aktivních prvku

Každá bezdrátová sí� postavená dle norem 802.11 používá stejné principy 

V síti se nachází tzv. access pointy (prístupové body) a jejich klienti. Pri stavbe sítě se nemužeme dopustit omylu , jakými jsou např. snaha spárovat dva klienty, nebo propojit dva prístupové body.

Z tohoto pravidla existují výjimky v podobe režimu WDS u prístupových bodu a režimu "ad-hoc" u klientu. Tyto dva režimy jsou však pro budování rozsáhlejších sítí témer nepoužitelné.

Prístupové body jsou z 99% samostatné jednotky s vlastním napájením, které v bezdrátové síti zastávají funkci ether. switche ci HUBu. Casto mají výstup na externí anténu a v naprosté vetšine prípadu jsou vybaveny konektorem RJ45 pro propojení se stávající 100/10 mbps ethernetovou sítí. Krome konektoru RJ45 se obcas setkáme i s konektory USB ci RS232, které však slouží pouze pro správu a konfiguraci prístupového bodu.

U moderních access pointu pak casto najdeme i paralelní porty LPT ci USB 2.0 porty pro pripojení a sdílení tiskáren, externích disku a webových kamer.

Klientské adaptéry se nejcasteji vyrábejí v provedení PCMCIA (CardBus), PCI nebo USB. Slouží pro pripojení klientských PC k access pointu, ale lze je propojit i navzájem (režim ad-hoc). Režim ad-hoc se však nedoporucuje používat, protože takto propojená klientská zařízení neumožnují kontrolovat sílu prijímaného signálu a vytvorená spojení jsou dost nestabilní.PCMCIA bezdrátové karty slouží pro pripojení notebooku, dríve však byly z duvodu nedostatku PCI karet používány pomocí redukce i do stolních PC. Pri výberu je duležité kontrolovat, zda má kupovaná PCMCIA karta výstup na externí anténu - bez neho totiž nebudeme moci plnohodnotne merit sílu signálu v dané lokalite. Nejcasteji se používá konektor typu "MC card" (Dlink, Orinoco, Compex, Dell), méne casto pak reverzní MMCX (Zcomax).

PCI karty se objevily na trhu záhy po PCMCIA kartách. Naprostá vetšina z nich má výstup na externí anténu pomocí reverzního SMA konektoru a disponuje rozhraním PCI 2.1. Pouze nejnovejší PCI karty standardu 802.11g jsou pouze pro sbernici PCI 2.2 a nebudou tak fungovat ve starých pocítacích. Cipy používané v PCI kartách jsou vetšinou naprosto totožné s temi v PCMCIA kartách.USB adaptéry jsou nejlevnejší a nejmenší zařízení, která dokáží pripojit pocítac do bezdrátové sítě. Bohužel však v naprosté vetšine prípadu nejsou vybaveny žádným konektorem pro pripojení externí antény a své použití tak najdou pouze v kancelárském a domácím prostředí.
 Režim WDS a ad-hoc:

Režim WDS (Wireless Distribution System)je nadstavba nad puvodní normu 802.11, která umožňuje bezdrátové propojení dvou access pointu. Takto lze propojit až 6 zařízení, pricemž všechna tato zařízení pracují na stejném kanálu a o prenosovou rychlost se delí rovným dílem.Z toho vyplývá, že použití tohoto režimu je krajne nevhodné v rozsáhlých sítích, kde již tak máme problémy s prenosovou rychlostí. Pokud totiž zapojíme pouze dva prístupové body do režimu WDS, sníží se maximální rychlost komunikace na polovinu, tj. u 802.11b na cca 3 mbps. Pokud se na každý z techto access pointu pripojí pet klientu, budou prenášet data maximálne rychlostí 300 kbps, což již zacíná být nepoužitelné i pro bežné pripojení k internetu, natož pak pro broadband aplikace, jako např. streamování videa ci IP telefonie.Režim ad-hoc slouží k propojení více klientských zařízení bez nutnosti prístupového bodu. V principu pak celá sí� pracuje tak, že první spuštený klient vytvorí jakýsi imaginární access point, který pak rídí další komunikaci všech ostatních klientu, kterí však komunikují navzájem prímo, tj. bez toho jednoho "hlavního" klienta. Nevýhody jsou zjevné - pri vypnutí "hlavního" pocítace se na malý okamžik sí� rozpadne, a to až do doby, než se funkce "hlavního" PC ujme další klient (vetšinou zcela náhodne).Velkou nevýhodou této sítě je nemožnost jakkoliv merit sílu prijímaného signálu a také slabé zabezpecení . Z praktických zkušeností víme, že ad-hoc sítě jsou velice nestabilní, objevují se zde velké latence paketu a velké výkyvy dosahovaných rychlostí.